Co je OsteoDynamika

Vznik a vývoj Osteodynamiky

Osteodynamika byla vyvíjena postupně, na základě pozorování způsobu chování i pohybu lidí i zvířat v jejich přirozeném prostředí a následků, které plynou z mechanických úrazů, chybných pohybových stereotypů a nevhodného životního stylu.

1.Dornovy metody

Dornova metoda se cíleně zaměřuje na biomechaniku kloubních spojení a ošetření mechanických posunů v kosterním aparátu. Využívá pohyb pacienta a terapeutický tlak rukou. Tato metoda se původně tkáněmi  nezabývala.

2.Kraniosakrální osteopatie

Kraniosakrální terapie řeší v těle fyzické i psychické bloky. K řešení těchto stavů využívá pohyb, který se odehrává uvnitř těla, což je pohyb mozkomíšního moku a pohyb tkání.

3.Osteopatie

OSTEOPATIE se zabývá celým systémem opěrného aparátu, který umožňuje pohyb těla. Tento systém tvoří kosti, klouby, vazy a ostatní pojivové tkáně, zejména fascie (povázka). Nápravou vzájemných poměrů se navozuje rovnováha a správná funkce organismu.

OSTEODYNAMIKA je terapie, která propojuje tyto tři metody. Dokáže ovlivňovat postavení kostí v těle z vnějšku, s použitím terapeutova tlaku a pohybu, ale zároveň dokáže ovlivnit stav fascií a ovlivnit funkci těla na buněčné úrovni. Propojením technik dochází k rychlejší úlevě pacienta a rychlejší regeneraci organismu a rychlejšímu návratu k normálu.

Princip Osteodynamiky

-použití menší síly a tlaku po delší časovou jednotku.

Zcela zásadní je použití tlakové síly, kterou vytváří terapeut na postižené místo a tkáně. Tento tlak je malý, ale působí delší čas. Tento delší čas umožní změnu vzorců ve tkáních. Procesy změn ve tkáních jsou nedílnou součástí práce s kosterním systémem.

Práce terapeuta

Terapeut vnímá složky opěrného aparátu, které jsou funkčně vzájemně propojené a tvoří jeden celek. Při této terapii je pozornost terapeuta zaměřena také na fascie a procesy, odehrávající se ve tkáních. Cílem Osteodynamiky je uvolnění stažených, slepených a nepohyblivých fasciálních struktur a podnítit jejich uvolnění, hydrataci a lepší vzájemnou skluznost. Přímé působení terapeutického tlaku na tkáň a pomalý pohyb účinně navozuje správný fyziologický stav pojivových tkání .

Pro tuto terapii je nejdůležitější umění palpace-hmatu a citlivosti. Terapeut působí pomocí rukou na ošetřované části těla podle daného schématu (metodiky). Řídí se pravidly přírody a biomechaniky a nenásilně manipuluje s opěrným aparátem. Terapie probíhá vždy za pomalého pohybu ošetřovaného. Tento pohyb může být aktivní (vytvořen pacientem) nebo podle potřeby pasivní (vytvořen terapeutem). Cílem je splynutí s pacientem v synchronizovaném pohybu, dokázat udržovat komfortní zónu pohybu i tlaku.

Tím lze navodit ve tkáni stav relaxace, tzv. „bodu tání“. Uvolněná tkáň umožní terapeutovi manipulovat s postavením kostí.

Osteodynamika klade důraz i na terapeutický vztah mezi terapeutem a pacientem, na schopnost terapeuta pracovat v neutrálním postavení a ukotvení. Terapeut respektuje projevy pacienta, které mohou vyplývat z tkáňové paměti a je zdrojem opory. Tímto terapeutickým přístupem se zvyšuje a prohlubuje účinek probíhajících procesů, které terapeut dokáže zachytit a pomůže pacientovi jimi projít.