Ráda bych napsala pár řádků o tom, čím mě jako lékaře oslovila osteodynamika. V jejím přístupu je totiž spousta věcí, které jsem v klasické medicíně začala velmi postrádat. Osteodynamika totiž vnímá každou lidskou bytost jako jedinečnou a také k ní tímto způsobem přistupuje. Zajímá se o životní příběh ošetřované osoby a její stezky a pocity bere jako důležité informace, nebagatelizuje je. Individualita každého jedince se během ošetření neztrácí. Jako velmi důležité a také částečně osvobozující vnímám to, že terapeut se nesnaží někoho vyléčit a jeho cílem není dát vše naprosto do pořádku dle jeho představ. Jeho úkolem je “pouze” pomoci tělu najít zpět vlastní dokonalost. Na této cestě ho provází, tuto cestu mu ukazuje, ale vše je jen na těle samotném, jak s těmito informacemi naloží. Neříká mu totiž musíš, jen se mu snaží napomoci, aby mohlo, až nastane ten správný čas. I když jsou pro ošetření samotné určitá pravidla a vše probíhá dle daného schématu tak, aby žádná část pohybového aparátu nezůstala neošetřena, vnímám tuto metodu také jako velmi individuální, jelikož je v ní i velký prostor pro ošetření právě těch nejdůležitějších míst, která jsou pro každého rozdílná. Praktikování této metody je velice závislé na citu terapeuta. Nelpí se zde na striktním dodržování určitých dogmatických pravidel. A co je možná nejdůležitější. Tato metoda je o pokoře. Je o uvědomování si dokonalosti a jedinečnosti každého lidského organismu. Je tam úcta k této dokonalosti. Ano, opravdu jsem se teď snažila napsat něco o metodě, která navrací kosti tam, kde by měly být, ale umí i něco navíc…;-)
MUDr. Eliška Baštová, pediatr